Zahaleno mlhou

Mnozí by se mohli divit tomu, proč probůh lezu po horách, když je zima, mokro a mlha přes kterou si skoro nevidíte ani na vlastní ruku.

Proč radši neletím do teplých krajin a nesluním se na pláži? Mohla bych dělat mnohem příjemnější věci místo trmácení se po kopcích, bydlení v pronajatém aparmánku bez kuchyňky a moknutí v nehostinných horských podmínkách.  Jasně, že by mi nevadilo zaplatit si nějaký wellness pobyt, kde bych jen lenošila ve vířivce, nechala se masírovat a jedla vybrané delikatesy. Jistěže by se mi to líbilo, já se moc ráda nechám rozmazlovat. Ale má to své „ale“. Ve wellness centru prostě nezažijete pořádné dobrodružství. Nesáhnete si na dno svých sil a nepřekonáte se. Neposílíte svou psychiku ani fyzickou stránku. A já se hodně ráda překonávám. S každým dalším ušlým kilometrem mám prostě radost. 

Pořekadlo „na horách se počasí mění každou hodinu“ je nanejvýš pravdivé. V jednu chvíli vám výhled halí neprostupná mlha, v druhé chvíli se oblaka roztrhají a vy najednou objevíte, kolik se toho nachází kolem vás. To na horách zbožňuji. Nikdy nevypadají stejně. Z výjezdů do Krkonoš se už stává naše tradice. Určitě mě to ale neomrzí, protože i když procházíte stejná místa už poněkolikáté, pokaždé mají jinou atmosféru.

A co vy? Překonáváte rádi své limity? Jak?